Renesmee Carlie Cullen - 1. kapitola

14. května 2010 v 15:45 | KatiQa |  Renesmee Carlie Cullen
Z§-
,,Doufám, že ti nevadí rychlá jízda Nessie," mrkl na mě táta. Můj tatínek se jmenuje Edward a je ten nejkrásnější a nejmladší upír na celém světě.
  Momentálně jsme jeli přes sto kilometrů v hodině, ale mě to přesto nevadilo. Zakroutila jsem hlavou a koukala z okýnka. Už brzo budeme doma a já se uvidím s mámou a se svýma dvěma strýčkama a dvěma tetičkama, babičkou Esme a dědečkem Carlisleem.
,,Těšíš se domů?" vyptával se. Jakoby mi to neuměl vyčíst z myšlenek. Táta totiž umí číst myšlenky, má takový dar. Upíři vždy dostanou nějaký dar do vínku. Já jsem poloupír. Rostu strašně rychle. Oficiálně je mi pět, ale vypadám na dvanáct. Zítra už budu vypadat na třináct. Jo,

tak rychle to utíká.
  Máma má taky dar. Je štít a jmenuje se Bella. Ještě předtím než jsem se narodila byla člověk, ale pak, protože při porodu mě umírala, ji táta zachránil tak, že jí zavedl injekční stříkačku se svým jedem přímo do srdce. Tak ji zácgránil a mamka se promněnila v upírku.
,,Už tam budeme?" položila jsem mu otázku místo odpovědi. Určitě si to vyčetl.
,,Ano. Už jen kousek, kdybych ještě zrychlili, ale to by mi pak Bella vynadala."
,,Zrychli," přikázala jsem a nevšímala si toho, co bude mamka říkat. I přesto, že je jako upírka nezničitelná, se bojí jízda nad sto kilometrů. Mě je to fuk. V tomhle ohledu jsem naštěstí po tátovi.
  Když taťka zrychlil, byli jsme doma během chvilky. Vyběhli jsme z auta a ještě než jsme tam doběhli, se už rozrazily dveře a v nich stála rozzářená mamka.
,,Ach, tolik jste mi chyběli," řekla a ojbala mě. Táta si ji přitáhl do náruče a políbil ji. Prokroutila jsem očima a šla dovnitř, pozdravit zbývající rodinu.
,,Ahoj vespolek!" zakřičela jsem. Moji zbývající příbuzní se v mžiku ocitli dole, v obývaku a vítali mě.
,,Tak co Jacob?" smál se Emmett.
  Jacob je vlkodlak a mámin nejlepší přítel a otiskl se do mě. To proto ho jezdíme často navštěvovat. A on pro změnu navštěvuje nás. Dnes jsem u něj byla jenom z tátou, protože máma vyřizovala a pomáhala Esme, Alice a Rose s přípravy na stěhování. Na tomto místě jsme už tři roky a lidé si pomalu začínají všímat, že nestárnou, nemění se až na mě. Já jsem vyjímka, ale už dlouho nebudu. Až budu vypadat na sedmnáct a budu tak stejně stará jako můj táta, zastaví se mi růst a už tak zůstanu. Napořád a vezmu si Jacoba a budeme mít spolu kupu dětí. Tahle by měla vypadat moje budoucnost, ale nechci opustit máma, tátu, babičku a dědu a všechny ostatní. Bude to těžké rozhodnutí, ale nějak to swnad zvládneme.
,,Fajn," odsekla jsem mu. Emmettův tó se mi vůbec nelíbil.
,,Ale no tak Eme. Nech si ty vtípky," napomenula ho Esme, moje babička a pak se obrátila ke mě. ,,Pojď. Něco jsem ti uvařila."
  Spolu jsme šli do kuchyně a tam jsem se najdedla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama