Renesmee Carlie Cullen - 2. kapitola

14. května 2010 v 15:47 | KatiQa |  Renesmee Carlie Cullen
Z§-
,,To jídlo je výborné Esme. Miluju steaky, ale krev je stejně lepší," ***zazubila jsem se na ni. Táta se z obýváku uchichtl.
,,Rozumím ti, ale musíš jíst i lidské jídlo."
,,To je toho," zamručela jsem. Steak bylo jediné jídlo, co mi chutnalo, kromě krve samozřejmě. 
  Dnes jsem chtěla jít brzo spát. Byla jsem unavená. S Jakem jsm blbli až do odvolání. Odešla jsem do svého pokoje, do uší si vložila mp3, kterou mi dal kdysi táta k narozeninám nebo k vánocům. Už se na to nepamatuji, ikdyž bych měla. No co. Rychle zaomínám a nevím proč. Pamatuji si jen výjimečné věci, jako například: Když jsem sptřila mámin obličej a nedovedla

jsem myslet na nic jiného nebo když mi táta zahrál na klavír. A když jsem uviděla Jacobovu tvář nebo dědečkovu. To jsou mé největší vpomínky.
Taťkovi skladby mi hrály do uší a já měla zavřené oči. Přemýšlela jsem o spoustě věcí, když se najednou moje nálada změnila. Začalo mi být strašně nepříjemně a začalo mě bolet břicho. Nevěděla jsem, co se děje, jen jsem cítila křeče, která zvolna postupovaly mým celým tělem. Schoulila jsem se do klubíčka a čekala až bolest přejde. V tuchvíli se ve dveřích mého pokoje objevila máma s tátou a pak taky všichni ostatní a vyděšeně na mě koukali.
,,Renesmee? Co se děje?" zaječela máma. Chtěla jsem jí říct že to nic není, že to zachviku přejde, ale radši jsem držla pusu. Bolest totiž pozvolna odcházela a tak jsem se bála, že kdybych promluvila, vrátila by se. 
,,Carlisle?" popostrčil táta dovnitř Carlislea.
,,Nessie? Co tě bolí?" ptal se opratrně. Natahoval ke mě pomalu ruku, jakobys e bál, aby m náhodou nublížil.
  Když jsem byla stoprocentně jistá, že bolest odešla, posadila jsem se na postel.
,,Už je to dobrý," zašeptala jsem. ,,Nic mi není," přesvědčovala jsem rodiče, když se na mě nevěřícně dívali.
,,Kde tě to bolelo?" ptal se Carlisle. Je to doktor a navíc je to jeho práce. Chce vědět příčnu.
,,Všude," řekla jsem. ,,Ale už je to v pohodě. Je mi fajn." Všimla jsem si, jak táta zaťal ruce v pěst. V tu chvíli jsem chtěla taky jako on, číst myšlenky, abych si dokázala přečíst, na co myslel, co se stalo.
,,Všude?" opakoval nevěřícně Carlisle. ,,Mohla bys zajít trochu víc do detailů?" prosil.
,,Prvně mě začlo bolet břicho. Cítila jsem takové křeče a pak, jakoby se ta bolest rozšiřovala všemi stranami do celho těla. Bylo to nepříjemné."
  Carlisle si mě nechápavě prohlížel. Emmett s Jasperm se tvářili, jakobych spadla z višně a Alice nevěřícně kroutila hlavou.
,,Co jí je?" ptala se mamka Carlislea.
,,Bohužel netuším. To se lidem nestává. U ní je velmi těžké určit jakoukoliv nemo, i když by žádnou neměla mít. Ale vypadá na puberťačku a její tělo se taky tak cít a přeměnuje, takže možná..." nedořekl, jen se podíval na zbytek rodiny, o postával mezi dveřmi.
,,To je blbost," odfrkla Rosalie. ,,Nepřipadá v úvahu, aby dostala menstruaci. Je poloupírka." Slovo upírka zvýraznila.
Mensturaci? O tom jsem slyšla. Mamka mi o tom říkala, když jsem, zaslechla tetičku Alice, jak se o tom baví s Esme. Ale je naprosto vyloučené abych to dostala. Byla by to blbost. ale co mi potom je?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama