Renesmee Carlie Cullen - 3. kapitola

14. května 2010 v 15:49 | KatiQa |  Renesmee Carlie Cullen
Z§-
Přemýšlela jsem o své 'nemoci' celou dobu, i když jsem usínala.*** Carlisle s mými rodiče seděli už od šesti hodin v kuchyni a diskutovali o tom. Nchali mě jít spát, což je jediné štěstí. Zbláznila bych se, kdybych je musela poslouchat. To by bylo: Máme o ni takový strach... Carlisle, pomoc!
  Na tohle jsem náladu neměla, a tak jsem se zavřela v pokoji, osprchovala se a šla si lehnout. Stejně o tom musím pořád přemýšlet. Ale nakonec to třeba bude prkotina, říkala jsem si. Mé podvědomí mě ale varovalo. Pozor! Něco s tebou není  v pořádku! Kdoví, která moje část má vlastně pravdu.

Po půl hodině přemýšlení jsem byla v luftu a něco hezkého jsem si nechala zdát.

*

Probudilo mě sluníčko, která svítilo francouzským oknem ke mě do pokoje. Otevřela jsem oči a strunla v úžasu. Jako kdybych svět pozorovala jinýma očima. Cítial jsem se jinak. Vlastně jsem se cítila naprosto úžasně a fajn.
  Rozmrzele jsem vyskočila z postele a odebrala se do koupelny. Chtěla jsem si pustit do umyvadla trochu vody, ale místo toho jsem kohoutek urvala a všude kolem začla stříkat voda. Vyvalila jsem oči, nechápala jsem, co se děje.
  Pak jsem se podívala do zrcadla a strašně jsem zaječela.  To přece nejsem já!
Ta osoba v zrcadl byla nádherná a měla oči jako tekuté zlato. Přesně stejné jako celá její rodina Cullenů!
  Poté jsem si uvědomila tu změnu. Jsem to já. Jsem jiná a navíc mé srdce nebije.
Vmžiku se u mě objevil táta a když mě spatřil, strnul. Hned po něm vlezla do koupelny máma, která si změny nevšímla. ,,Nessie? Zaltíčko? Co se stalo?" Konečně se na mě podívala a vyjekla.
,,Edwarde! Co to s ní je?" zaječela histewricky. Konečně jsem si to celé uvědomila. Je ze mě upírka. 'Uplná upírka'.
 Během chvililinky se v koupelně objevili i ostatní. Emmet se snažil zatáhnout kohouek, i když tam žádný nebyl. Ostatní na mě taky s překvapením hleděli a Emm se pořád snažil zastavit tu tekoucí se vodu. V koupelně už byla meitím potopa, ale nikoho to v tu chvli nezajímalo. Všichni se dívali jen na mě.
,,Jupí!" vykřikla jsem a zusila jestli dokážu tak rychle běhet a taky se všude objevit během mžiku. A mopravdu to fungovalo! Ani né v jedné vteřině jsem byla dole v kuchyni. Otevřela jsem ledničku a chtěla se napít džusu, co tam pro mě Esme měla. Ale nemohla jsem to pít, samozřejmě. ,,Fuj," prskala jsem všude kolem džus. Pak jsem se plácla do hlavy. ,,Já jsem ale trdlo! Jsem upírka. Piju jenom krev."
  Krev. Potřebovala jsem krev. A to hned.
,,Renesmee?" chytl mě za paži táta. ,,Pokud chceš jít na lov, počkej na mě. Půjdu s tebou." Pak kousek pootočil hlavou. ,,Bello? Lásko? Jdu s Renesmee na lov. A ty... ty to mezitím... vyřeš... Carlisle?"
  V tu ránu se u něj objevil Carlisle a přikývl.
,,Tak pojď, srdíčko," povzbudil mě taťka.
  Zasmála jsem se, když jsem pocítila náhlou sílu. Běžela jsem stejně rychle jako on. Když jsme doběhli k řece, přikrčila jsem, jak jsem to vídávala už stokrát u táty a skočila. Byl to nádherný pocit. Konečně jsem taková jako oni. Konečně jsem si se svou rodinou rovna. A táta s mámou mě nikdy neztratí. Uvědomila jsem si, že tenhle věk mi naprosto vyhovuje a že i bez Jakea to přežiju. Stejně jsem ho vnímala jako přítele a nic víc. Pocítila jsem, že jsem konečně zapadla, tam kam patřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama