Renesmee Carlie Cullen - 5. kapitola

15. května 2010 v 19:52 | KatiQa |  Renesmee Carlie Cullen
Z§-
,,Alice? Co jsi viděla? Nestihl jsem to vše zachytit!" podepřel ji táta, když otevřela oči. Zněl pěkně vyděšeně a já se mu nedivím. Není normílní aby upíři omdlívali, ale u Alice je to výjimka.
,,Edwarde.... já...."
,,Co?" třásl s ní.
,,Edwarde..."
  Během chvilinku už tu stáli všichni ostatní. Mamka promluvila na tátu: ,,Edwarde, nedrž ji tak pevně."

,,Alice?" nenechal se odbýt. Mě zajímalo, proč tak vyvádí. Jako kdyby.... v tu chvíli mi to došlo. Muselo to být něco se mnou nwbo s mámou nebo s naší rodinou. Jinak by tak nevyváděl a Alice by neomdlívala.
,,Edwarde, mohl bys mě pustit?" zavrčel na něj, když se vzpamatovala. ,,Rozdrtíš mi paži!" Konečně ji pustil. Jasper ji objal kolem ramen a společně se šli posadit na pohovku v obýváku.
,,Alice?" hledělo na ni sedm párů očí a ty moje.
  Zavrtěla hlavou a pak se obrátila na mě. ,,Renesme? co to tam vnku bylo? Já... viděla jsem..."
,,Co si viděla?" zeptala jsem se jí. Vzpomněla jsem si tu veverku a to, co jsem jí udělala.... Táta mi položil ruce kolem ramen a zašeptal mi do ucha strašně, strašně tiše: ,,Bude lepší, když to ukážeš."
  Podívala jsem se na něj. Přikývl. Přešla jsem k mámě a položila jí ruku na krk. Přehrála jsem jí to a pak všem ostatním. Každý vždycky udiveně vydechl a celou dobu mlčel. Jako první, promluvil taťka.
,,Carlisle? Je to možné?" ptal se.
,,To netuším... Je to velice... zvláštní. Dar už má a možné, že když se stala úplnou upírkou tak se jí naskytl další dar... a prto je teď velice mocná. Mocnější než-" Najednou stichl a nidko si newdovolil ani vydechnout. Nejsem už malá a proto jsem pochopila, co zřejmě Alice viděla. Volturiovi, jak mě chtějí do své moci. Ale to se jim nikdy nepodaří. Nikdy od své rodiny neodstoupím leda... leda by byli v ohrožení. Pak bych se jim vydala na pospas.
,,Tak na to ani nepomýšlej!" vykřikl táta a zlobně se na mě podíval.
,,Copak Edwarde? Na co... si myslela?" ptala se ho mamka.
  Pošeptal jí to do ucha, ale stjně to všichni slyšeli.
,,Nessie!" okřikla mě taky mamka, když si to vyposlechla.
  Esme je oba utišovala: ,,Stejně to nebude nutné." Ale z jejího tónu hlasu nebylo těžké poznat, že o tom pochybuje.
,,Budeme bojovat," nadýmal se Emmett. Jo on a boje. Ale já byla odhodlaná taky bojovat. S mýma ručičkama...
,,Nessie! Ty nebudeš bojovat," napomenul mě znovu taŤka a myslel to smrteln vážně. To by ale bylo jedno. Nemůže mi to zakázat.
,,Ale můžu. Jsem tůj otec," připomněl mi.
,,S mojí mocí je lehce přemůžeme a navíc, když mě máma dá do štítu..." plánovala jsem si strategii boje. Alice mě zarazila a řekla: ,,Ještě se nerozhodli. Jen jim to přeběhlo v hlavě. A navíc si ani nejsou jistí, zda máš doopravdy takovou moc."
,,Jo? A proč si teda omdlívala?" nadhodila jsem.
,,Protože... to bylo vyčerpávající."
,,No jasně, a to ti jako mám věřit?" řekla jsem sakkasticky.
,,Renesmee," začala máma. ,,Slyšel si Alice... ona nelže a nemluv tak s ní. Je to tvoje tetička." Alice se na m usmála a pohladila mě po vlsech. Rozhodila jsem pažemi a všechny je obvinila: ,,Pořád se ke mě chováte jako k miminu! Ale to já už nejsem! A navíc chci jít do školy! Chci být normální! A pokud mi to nedovolíte, uteču!" řekla jsem naprosto vážně a utekla do svého pokoje. Přihrnula jsem pak s pálivýma očima všechen nábytek, co jsem měla v pokoji ke dveřím, aby nikdo nemohl projít. Myslím, že by si ale cestu našli. Cítila jsem se hrozně, ale už tak se mnou nemohli zacházet. Ne teď, když už rozumím světu a když ho chci více poznávat. Proč mi to nechou umožnit? Proč?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama